THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvuk piána startuje novinkový jednoskladbový sigl Slováků DESECRATED DREAMS, kterým vyšla loni u Metal Age zasloužená debutní placka “Feelings of Guilt“. Nedávno se kapele stává nemilá věc v podobě odchodu baskytaristy Marka Navrátila, což byla asi nejvýraznější personální rošáda v táboře DESECRATED DREAMS. Tato nahrávka rovněž vznikla bez stálého basáka (jeho role se ve studiu ujal vokalista Jožo) a dle sdělení manažera DESECRATED DREAMS Milana Jozefka má naznačit hudební směr, jakým by se kapela chtěla ubírat. Novicem v sestavě je tak klaviristka Petruscha, která, jak se zdá, může dosti výrazným způsobem promluvit do tvorby těchto Slováků.
Jejich styl byl mnohými označovám jako atmosférický death metal. No, dá se říct, že s touto škatulkou můžu argumentovat i v případě této nahrávky. Těměř 6-ti minutová skladba “Overthrow“ začíná piánovou vyhrávkou, která se s menšími přestávkami line během celé delky jejího trvání. DESECRATED DREAMS kladou hlavní důraz na atmosféru skladby, ale vědí i v pravý čas přitlačit na pilu a slušně zrychlit a mám pocit, že oproti minulosti se tak děje ve větší míře. Vokalista Jozzo disponuje správně nakřáplým deathovým vokálem a občas si pro dotvoření té správné atmosféry vypomůže i efektovou modulací. Ke slyšení jsou tak i občasné prvky z doom metalu anebo black metalu. “Overthrow“ přináší opravdu zajímavou mixturu výšeuvedených metalových proudů a mám-li si zahrát na proroka, čeká nás v případě vydání nové desky DESECRATED DREAMS poměrně příjemné překvapení. I když své nesporné kvality už kapela naznačila na loňském debutu.
Držím palce!
1. Overthrow
Overthrow (promo singl) (2002)
Feelings Of Guilt (2001)
Raven Forest (demo) (1998)
Waiting For The Last Sunset (demo) (1997)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 5:50
Produkce: Jozzo & Glazzis
Studio: Studio KoBkA
A dalsia radovka je uz dlho nahrata, ale nema to kto vydat.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.